Filosofie Střediska NRP

Motto:

Život dítěte v ústavu je smutná a nouzová náhražka milující rodiny.

 

Usilujeme o to, aby:

1. se významně zvýšil podíl náhradní rodinné péče v systému služeb pro děti, které nemohou vyrůstat ve své vlastní rodině

  • Odborné studie již mnoho let potvrzují, že ústav rodinu nenahradí. Ostatně i v mezinárodním závazku, který na sebe Česká republika vzala v roce 1991, se praví, že péče o opuštěné děti stát řeší osvojením či jinou formou náhradní rodinné péče a v nutných případech umístěním do vhodného zařízení (Úmluva o právech dítěte);

2. se výrazně zkrátila doba pobytu dětí mimo vlastní nebo náhradní rodinu

  • Délka pobytu a počty dětí v ústavech jsou neúměrně dlouhé a vysoké. Česká republika je za tento stav dlouhodobě mezinárodními organizacemi kritizována. (UNICEF, výbor pro práva dítěte při OSN). V péči o opuštěné děti stále převažuje ústavní péče nad náhradní rodinnou péčí. V současné době je jen 11 % dětí v ústavech z ryze zdravotních důvodů – ostatní děti jsou zde umístěny z důvodů sociálních. Neexistuje oprávněný důvod, proč u nás žijí tyto děti od narození do 3 let v kojeneckých ústavech;

3. se zrušil současný systém ústavní péče

  • Již několik let upozorňujeme s mnoha organizacemi a odborníky, že systém péče je neefektivní, nekoordinovaný, spravovaný pěti nespolupracujícími ministerstvy a je tudíž nutná jeho zásadní změna. Ročně je opuštěno asi 2 000 dětí. Tisícovka je umístěna v ústavu, přibližně pět set je osvojeno a pět set jde do pěstounské péče. Ve většině zemí Evropské unie velmi podporují alternativy ústavní výchovy, jako jsou dětské domovy rodinného typu, profesionální pěstounská péče, zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, SOS dětské vesničky atp.;

4. rodinná péče měla vždy přednost před ústavní výchovou

17 důvodů, proč dítě nemá žít v ústavním zařízení:

  • život v ústavu je ve srovnání s domovem ubohá, smutná a nouzová náhražka;
  • je to nepřirozené, umělé prostředí,
  • dítě tam není pro nikoho jedinečné a nikdy nemůže být na prvním místě,
  • v době, kdy je dítě nejzvědavější a expanduje do světa, je uzavřené v omezeném prostředí ústavu,
  • aby mohlo objevovat svět, potřebuje žít v blízkém a bezpečném světě, tj. rodině – dětský domov nic takového neposkytuje – proto jsou děti z ústavů sociálně zaostalé a špatně se adaptují,
  • novým podmínkám se může dobře přizpůsobit, jen když má dobře popsaný svůj vnitřní svět a bezprostřední okolí,
  • dítě potřebuje jistotu v důvěrných vztazích, aby mohlo objevovat svět a najít si v něm nové bezpečné vztahy s novými lidmi,
  • ústav je vždycky jen ústav a nikoliv domov,
  • řada dětí vystřídá do dospělosti několik ústavů, do kterých přichází z vnějších, vnucených úředních důvodů, které jsou mu cizí,
  • děti se tam pořád musí jen přizpůsobovat a o ničem podstatném nemohou rozhodovat – vždycky musí jen ustupovat,
  • děti v ústavech nejsou v přímém kontaktu se skutečným životem, všechno se v nejlepším případě jenom imituje,
  • ústavy potírají rozvoj skutečné individuality, dítě je v nich jen jedno z mnoha dalších dětí, členem nějaké skupiny nebo kolektivu, který založily a pak zase zrušily cizí osoby,
  • dítě v ústavu nevyrůstá od narození do dospělosti s rodiči, pro které by mělo být nejdůležitějším člověkem na světě,
  • v jeho světě chybí lidé, s nimiž se může ztotožnit a dlouhou dobu napodobovat,
  • dospělí vychovatelé se mění, střídají a ze zcela zjevných důvodů odcházejí a přicházejí – navázat za těchto okolností pevné a stálé vztahy je skoro nemožné,
  • zakládání, udržování a obhajování dětských domovů jenom zdůvodňuje existenci nouzového a nedostatečného řešení situace, ve které se děti ocitly po ztrátě vlastní rodiny,
  • odborný průzkum ukázal, že někteří pracovníci ústavních zařízení se brání náhradní rodinné péči, po které přicházejí o svěřence, a jejich existence nebo počet pracovních příležitostí mohou být ohroženy;

5. žádné dítě nezůstalo zapomenuto

  • Každé dítě bez ohledu na zdravotní postižení, původ, rodinnou anamnézu má právo na život, lásku, rodinné zázemí a bezpečí. Ani děti s vážnými zdravotními komplikacemi a jiných etnik nemusí vyrůstat v ústavním zařízení, ale musí jim být poskytnuta náhradní rodinná péče prostřednictvím kvalifikovaných profesionálních rodičů.