Filosofie Střediska NRP

Motto: Život dítěte v ústavu je smutná a nouzová náhražka milující rodiny.

Usilujeme o to, aby:

  1. se významně zvýšil podíl náhradní rodinné péče v systému služeb pro děti, které nemohou vyrůstat ve své vlastní rodině
  2. se významně zkrátila doba pobytu dětí mimo vlastní nebo náhradní rodinu
  3. se zrušil současný systém ústavní péče
  4. rodinná péče měla vždy přednost před ústavní výchovou
  5. žádné dítě nezůstalo zapomenuto

1. Usilujeme o to, aby se významně zvýšil podíl náhradní rodinné péče v systému služeb pro děti, které nemohou vyrůstat ve své vlastní rodině.

Odborné studie již mnoho let potvrzují, že ústav rodinu nenahradí. Ostatně i v mezinárodním závazku, který na sebe Česká republika vzala v roce 1991, se praví, že péče o opuštěné děti stát řeší osvojením či jinou formou náhradní rodinné péče a v nutných případech umístěním do vhodného zařízení.(Úmluva o právech dítěte).

2. Usilujeme o to, aby se významně zkrátila doba pobytu dětí v ústavním zařízení - popřípadě, aby se zrušil současný systém ústavní péče zcela.

Délka pobytu a počty dětí v ústavech jsou neúměrně dlouhé a vysoké. Česká republika je za tento stav dlouhodobě mezinárodní veřejností kritizována. (UNICEF, OSN, výzkumná centra Innocenti Researach Centre - Florencie, Centre for Forensic and Family Psychology - Birmingham apod.). V péči o opuštěné děti stále převažuje ústavní péče nad nahradní rodinnou péčí. V současné době je jen 11% dětí v ústavech z ryze zdravotních důvodů - ostatní děti jsou zde umístěny z důvodů sociálních. Neexistuje oprávněný důvod, proč u nás žijí tyto děti od narození do 3 let v kojeneckých ústavech. Navrhujme uzákonit nejdelší možnou dobu (maximálně tři měsíce), po kterou může být dítě mimo svou nebo náhradní rodinu.

3. Usilujeme o to, aby se zrušil současný systém ústavní péče.

Již několik let upozorňujeme s mnoha organizacemi a odborníky, že systém péče je neefektivní, nekoordinovaný, spravovaný pěti nespolupracujícími ministerstvy a je tudíž nutná jeho zásadní přeměna.

Stejně jako všude ve světě žije v České republice mimo vlastní rodinu dvě procenta děti (cca 20 000). Ročně je opuštěno cca 2000 dětí. Tisícovka je umístěná v ústavu, přibližně pět set je osvojeno a pět set jde do pěstounské péče. Ve většině zemí Evropské unie velmi podporují alternativy ústavní výchovy jako jsou dětské domovy rodinného typu, profesionální pěstounská péče, zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, SOS dětské vesničky atp.

4. Chceme, aby rodinná péče měla vždy přednost před ústavní výchovou

17 důvodů, proč dítě nemá žít v ústavním zařízení

  • život v ústavu je ve srovnání s domovem ubohá, smutná a nouzová náhražka,
  • je to nepřirozené, umělé prostředí,
  • dítě tam není pro nikoho jedinečné a nikdy nemůže být na prvním místě,
  • v době, kdy je dítě nezvědavější a expanduje do světa, je uzavřené v omezeném prostředí ústavu,
  • aby mohlo objevovat svět, potřebuje žít v blízkém a bezpečném světě, tj. rodině - dětský domov nic takového neposkytuje - proto jsou děti z ústavů sociálně zaostalé a špatně se adaptují,
  • novým podmínkám se mohu dobře přizpůsobit, jen když mám dobře popsaný svůj vnitřní svět a bezprostřední okolí,
  • dítě potřebuje jistotu v důvěrných vztazích, aby mohlo objevovat svět a najít si v něm nové bezpečné vztahy s novými lidmi,
  • ústav je vždycky jenom ústav a nikoliv domov,
  • řada dětí vystřídá do dospělosti několik ústavů, do kterých přechází z vnějších, vnucených úředních důvodů, které jsou mu cizí,
  • děti se tam pořád musí jen přizpůsobovat a o ničem podstatném nemohou rozhodovat - vždycky musí jen ustupovat,
  • děti v ústavech nejsou v přímém kontaktu se skutečným životem, všechno se v nejlepším případě jenom imituje,
  • ústavy potírají rozvoj skutečné individuality, dítě je v nich jen jedno z mnoha dalších dětí, členem nějaké skupiny nebo kolektivu, který založily a pak zase zrušily cizí osoby,
  • dítě v ústavu nevyrůstá od narození do dospělosti s rodiči, pro které by mělo být nejdůležitějším dítětem na světě,
  • v jeho světě chybí lidé, s nimiž se může ztotožnit a dlouhou dobu napodobovat,
  • dospělí vychovatelé se mění, střídají a ze zcela vnějších důvodů odcházejí a přicházejí - navázat za těchto okolností pevné a stálé vztahy je skoro nemožné,
  • zakládání, udržování a obhajování dětských domovů jenom zdůvodňuje existenci nouzového a nedostatečného řešení situace, ve které se děti ocitly po ztrátě vlastní rodiny,
  • odborný průzkum ukázal, že někteří pracovníci ústavních zařízení se brání náhradní rodinné péči, po které přicházejí o svěřence a jejich další existence nebo počet pracovních příležitostí mohou být ohroženy.

5. Usilujeme o to, aby žádné dítě nezůstalo zapomenuto

Každé dítě bez ohledu na zdravotní postižení, původ, rodinou anamnézu má právo na život lásku, rodinné zázemí a bezpečí. Ani děti s vážnými zdravotními komplikacemi nemusí vyrůstat v ústavním zařízení, ale musí jim být poskytnuta náhradní rodinná péče prostřednictvím kvalikovaných profesionálních rodičů. Děti, které jsou tzv.obtížně umístitelné z etnických důvodů (Romové, Asiaté atp.) kvůli společenským předsudkům, by měly být přednostně osvojovány prostřednictvím mezinárodních adopcí, ke kterým se Česká republika zavázala ratifiakací Haagské úmluvy o mezinárodním osvojením v roce 2001.

Věduna Bubleová, David Černý