V případech, ve kterých se zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče neprovádí, podává fyzická osoba návrh na osvojení dítěte nebo svěření dítěte do pěstounské péče přímo u soudu, aniž by uplatňovala žádost o zprostředkování náhradní rodinné péče.
Zákon o sociálně-právní ochraně dětí vymezuje situace, kdy se zprostředkování náhradní rodinné péče neprovádí takto:
b) podal-li návrh na osvojení manžel rodiče dítěte nebo pozůstalý manžel po rodiči nebo osvojiteli dítěte.
Do náhradní rodinné péče lze svěřit dítě pouze zletilé osobě s plnou způsobilostí k právním úkonům. Svěření musí být vždy v zájmu dítěte. Do osvojení nelze svěřit osobám příbuzným v přímé linii ani sourozencům. Mezi osvojitelem a osvojencem musí být přiměřený věkový rozdíl. V rámci nejbližší rodiny lze dítě svěřit i do pěstounské péče, tedy státem garantované a financované péče, přednost má však svěření do péče jiné fyzické osoby.
Svěření dítěte řeší přímo soud, a to téměř vždy pouze na návrh osoby, která chce dítě svěřit do péče. U institutu svěření do péče jiné osoby může iniciativa vzejít od soudu, ale osoba musí se svěřením dítěte vždy souhlasit.
Vyjádření orgánu SPO pro soud
Podle zákona o rodině je soud při rozhodování o svěření dítěte do pěstounské péče nebo o osvojení dítěte povinen vyžádat si stanovisko orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Vyjádření soudu podává krajský úřad nebo ministerstvo, a to v závislosti na tom, který z těchto orgánů osvojení nebo pěstounskou péči zprostředkoval. Ve všech ostatních případech, ve kterých se zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče neprovádí, pak vyjádření pro soud podává obecní úřad obce s rozšířenou působností.
Schéma č. 13 – Nezprostředkovaná náhradní rodinná péče