Sociálně-právní ochranou dětí se podle zákona o SPO rozumí zejména:
a) ochrana práva dítěte na příznivý vývoj a řádnou výchovu;
b) ochrana oprávněných zájmů dítěte, včetně ochrany jeho jmění;
c) působení směřující k obnovení narušených funkcí rodiny.
Současně zůstávají nedotčeny zvláštní právní předpisy, které upravují též ochranu práv a oprávněných zájmů dítěte, např. zákon o rodině, trestní zákon, zákon o výkonu ústavní výchovy.
Dítě
Dítětem se pro účely sociálně-právní ochrany rozumí každá lidská bytost mladší 18 let, pokud není zletilosti dosaženo dříve. Podle občanského zákoníku se zletilosti nabývá dovršením osmnáctého roku věku, před dosažením tohoto věku lze zletilosti nabýt jen uzavřením manželství (nejdříve od 16 let věku).
Děti, kterým se sociálně-právní ochrana poskytuje
Sociálně-právní ochrana náleží bez ohledu na státní občanství všem dětem, které se nacházejí na území České republiky. Rozdíl spočívá pouze v rozsahu, v jakém se sociálně-právní ochrana poskytuje.
Sociálně-právní ochrana se zaměřuje zejména na děti
a) jejichž rodiče:
1. zemřeli,
2. neplní povinnosti plynoucí z rodičovské zodpovědnosti,
3. nevykonávají nebo zneužívají práva plynoucí z rodičovské zodpovědnosti;
b) které byly svěřeny do výchovy jiné fyzické osoby než rodiče, pokud tato osoba neplní povinnosti plynoucí ze svěření dítěte do její výchovy;
c) které vedou zahálčivý nebo nemravný život spočívající zejména v tom, že zanedbávají školní docházku, nepracují, i když nemají dostatečný zdroj obživy, požívají alkohol nebo návykové látky, živí se prostitucí, spáchaly trestný čin nebo, jde-li o děti mladší než patnáct let, spáchaly čin, který by jinak byl trestným činem, opakovaně nebo soustavně páchají přestupky nebo jinak ohrožují občanské soužití;
d) které se opakovaně dopouštějí útěků od rodičů nebo jiných fyzických či právnických osob odpovědných za výchovu dítěte;
e) na kterých byl spáchán trestný čin ohrožující život, zdraví, svobodu, jejich lidskou důstojnost, mravní vývoj či jmění, nebo je podezření ze spáchání takového činu;
f) které jsou na základě žádostí rodičů nebo jiných osob odpovědných za výchovu dítěte opakovaně umísťovány do zařízení zajišťujících nepřetržitou péči o děti nebo jejich umístění v takových zařízeních trvá déle než 6 měsíců;
g) které jsou ohrožovány násilím mezi rodiči nebo jinými osobami odpovědnými za výchovu dítěte, popřípadě násilím mezi dalšími fyzickými osobami;
h) které jsou žadateli o azyl odloučenými od svých rodičů, popřípadě jiných osob odpovědných za jejich výchovu;
pokud tyto skutečnosti trvají po takovou dobu nebo jsou takové intenzity, že nepříznivě ovlivňují vývoj dětí nebo jsou anebo mohou být příčinou nepříznivého vývoje dětí.
Základní procesní práva dětí vyplývající ze zákona o sociálně-právní ochraně dětí
Právo upozornit anonymně na porušování práv dítěte
V zájmu ochrany dětí může podle zákona o sociálně-právní ochraně kdokoliv upozornit orgán sociálně-právní ochrany dětí na porušení povinností nebo zneužití práv vyplývajících z rodičovské zodpovědnosti, na skutečnost, že rodiče nemohou plnit povinnosti vyplývající z rodičovské zodpovědnosti, nebo na další zákonem stanovené skutečnosti.
schéma č. 8
Prevence celospolečenská
Za zdravou, fungující rodinu je považována společností rodina, která plní všechny své funkce, tedy v plném rozsahu uspokojuje potřeby každého člena. Společnost zdůrazňuje hodnoty, které jí dobře fungující rodina přináší, a podpoře rodiny věnuje patřičnou pozornost nejen na poli zajištění legislativní opory, ale i na poli prorodinné osvěty a výchovy.
Prevence zaměřená na rizikové skupiny a jednotlivce
Společnost se také věnuje prevenci sociálněpatologických jevů, které by mohly narušovat zdravou funkci rodiny do té míry, že by se nemohla o své děti dobře a plnohodnotně postarat.
Sanace rodiny
Neplní-li rodina všechny své hlavní úkoly, znamená pro své členy, zvláště pak pro děti, velmi vážné nebezpečí, jelikož je svou dysfunkcí a afunkcí zasahuje na těch nejcitlivějších místech. Dítě, které vyrůstá v nefunkční rodině, je ohrožené dítě.
„Ohrožené dítě potenciálně ohrožuje svět – může z něho totiž vyrůst člověk, který nejenže se nebude podílet na stavbě tohoto světa, protože se tomu nenaučil, ale který bude jeho zkázou, protože ho nenávidí za všechny křivdy, které mu způsobil.“
Zdeněk Helus, Vyznat se v dětech, 1984
Rodině je v takovém případě poskytována pomoc formou sanace rodiny.
Základní charakteristikou tohoto stupně péče o dítě je cílevědomá sociálně-terapeutická intervence v rodině, jejímž cílem je, aby v rodině (tj. v její socioekonomické situaci, v jejím vnitřním uspořádání, ve vzájemných vztazích jejích členů a především ovšem ve vztahu k dítěti) došlo k takovým změnám, které by dítěti umožnily jeho další příznivý psychosociální vývoj.
Schéma č. 9
Jestliže rodina selhává ve svých základních funkcích či není schopna všechny své funkce plnit (zvláště pak funkci emocionální a funkci sociálně-výchovnou), může být dítě natolik vystaveno negativným vývojovým podmínkám, že je nutné v jeho zájmu přistoupit k jeho umístění mimo vlastní rodinu.
Zákon o rodině postup upravuje takto:
Jestliže je výchova dítěte vážně ohrožena nebo vážně narušena a jiná výchovná opatření nevedla k nápravě nebo jestliže z jiných závažných důvodů nemohou rodiče výchovu dítěte zabezpečit, může soud nařídit ústavní výchovu nebo dítě svěřit do péče zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Jestliže je to v zájmu nezletilého nutné, může soud nařídit ústavní výchovu nebo dítě svěřit do péče zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc i v případě, že jiná výchovná opatření nepředcházela. Soudu je stanovena povinnost nejméně jednou za 6 měsíců přezkoumat, zda trvají důvody pro nařízení tohoto opatření nebo zda není možné zajistit dítěti náhradní rodinnou péči. Za tím účelem soud učiní zejména tyto úkony:
Prvním pravidlem při rozhodování soudu o umístění dítěte mimo rodinu je zájem dítěte, druhým pravidlem je v § 46 zákona o rodině stanovená povinnost soudu zkoumat, zda výchovu dítěte nelze zajistit náhradní rodinnou péčí nebo rodinnou péčí v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, které mají přednost před výchovou ústavní.
Po nařízení ústavní výchovy je soudu stanovena povinnost zrušit ústavní výchovu pominou-li důvody nařízení ústavní výchovy nebo lze-li dítěti zajistit náhradní rodinnou péči.
V prvé řadě se hledá cesta krátkodobé pomoci v rámci širší rodiny či v okruhu osob dítěti blízkých a známých, tak aby změna výchovného prostředí byla pro dítě co nejpřirozenější. Vlastní rodině dítěte je nadále poskytována pomoc formou sanace s cílem možného návratu dítěte do své rodiny. (Někdy se také dítě ocitá v péči příbuzných či sousedů zcela neformálně, pouze z dobré vůle a přátelského vztahu k rodině na základě žádosti svých rodičů. Rodina tak často samostatně řeší přechodně svou tíživou situaci, aniž by bylo třeba zásahu orgánu sociálně-právní ochrany dítěte.)
Krátkodobým řešením situace dítěte může být také jeho umístění do pěstounské péče na přechodnou dobu či umístění do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, v nutném případě do péče ústavní (především vyžaduje-li to zdravotní stav dítěte).