Současný systém sociálně-právní ochrany dětí v České republice

1. Současný systém sociálně-právní ochrany dětí v České republice

(Role a odpovědnost institucí v sociálně-právní ochraně dětí)

Povinnosti hájit zájmy dítěte jsou uloženy mnoha subjektům. Ochránci dětí jsou všichni, kdo se s ohroženým dítětem setkají. Každý má povinnost dítěti pomoci a jeho situaci řešit přímo (např. nalezne-li dítě v nouzi, má povinnost poskytnout mu pomoc), nebo nepřímo (např. je mu znám případ týrání nebo zanedbávání dítěte, má povinnost tuto situaci hlásit).

Nejvíce kompetencí v sociálně-právní ochraně dětí je svěřeno soudům a z orgánů sociálně-právní ochrany dětí je svěřeno nejvíc kompetencí obecním úřadům obcí s rozšířenou působností. Pro ochranu dítěte jsou však velmi důležité kompetence svěřeny i obecnímu úřadu, a to jak tomu, ve kterém má dítě trvalý pobyt, tak tomu, ve kterém se dítě nachází v okamžiku nouze. Své zvláštní kompetence v ochraně práv dítěte má policie, zdravotnické zařízení, škola.

Výkon péče o ohrožené děti je zajišťován kombinací aktivit státní správy a samosprávy, která působí jednak samostatně, jednak v přenesené působnosti.

1.1 Ministerstva

Náš současný systém péče o ohrožené děti je oproti jiným zemím stále velmi složitý a nepřehledný. Osudy ohrožených dětí řeší přímo pět ministerstev a nejméně další dva rezorty mají pro ohrožené děti velký význam (jejich kompetence viz schéma č. 1). Každý rezort má na starost jiné instituce, typy a formy péče. Koordinace aktivit všech těchto rezortů a subjektů pod těmito rezorty působícími téměř neexistuje. V současnosti jsou stále spíše prohlubovány a zdokonalovány rezortní aktivity a mezirezortní spolupráce, a byť je posílena existencí Národního akčního plánu k transformaci a sjednocení systému péče o ohrožené děti na období 2009 až 2011[1], stále není dostatečně efektivní.

Z hlediska kompetencí ústředních orgánů státní správy jde zejména o výkon následující agendy spadající nebo určitým způsobem související s problematikou péče o ohrožené děti:

1.1.1. Ministerstvo práce a sociálních věcí

Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) má největší podíl na činnostech spadajících do problematiky péče o ohrožené děti, je ústředním orgánem státní správy pro péči o rodinu a děti. V rámci sociálně-právní ochrany dětí vykonává MPSV zejména legislativní, metodickou a kontrolní činnost, včetně přezkumu pravomocných rozhodnutí krajských úřadů v odvolacím a přezkumném řízení. V oblasti péče o rodinu a děti spolupracuje MPSV na mezinárodní úrovni, provádí monitoring v oblasti práv dítěte a koordinaci implementace Úmluvy o právech dítěte.

Přímo v oblasti náhradní rodinné péče vede MPSV celorepublikovou evidenci dětí, pro které je vhodné zprostředkování náhradní rodinné péče a žadatelů o zprostředkování náhradní rodinné péče. V rámci této agendy MPSV provádí správní řízení, rozhoduje o zařazení nebo vyřazení žadatelů z evidence, zprostředkovává náhradní rodinnou péči, provádí odborné posuzování dětí a žadatelů, vede spisovou dokumentaci, zřizuje a koordinuje poradní sbor pro zprostředkování náhradní rodinné péče při ministerstvu práce a sociálních věcí. V oblasti náhradní rodinné péče vykonává MPSV konzultační, metodickou a kontrolní činnost, provádí statistické sledování, zpracovává statistiky a prognózy.

1.1.2 Ministerstvo spravedlnosti

V kompetenci Ministerstva spravedlnosti je agenda rodinné legislativy, související agenda procesních předpisů a agenda zákonné úpravy trestněprávní ochrany dětí a mládeže, probační a mediační služby, věznic pro mladistvé. Ministerstvo spravedlnosti je ústředním orgánem státní správy pro soudy a státní zastupitelství.

1.1.3 Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy

Do kompetence Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) spadá agenda dětských domovů, dětských domovů se školou, diagnostických ústavů a výchovných ústavů. MŠMT připravuje právní normy a metodické materiály k ústavní péči, spolupracuje na řešení problematiky útěků dětí ze školských zařízení ústavní a ochranné výchovy. Provádí metodiku a proškolování k problematice ústavní a ochranné výchovy. MŠMT zajišťuje preventivní péči před nařízením ústavní výchovy v rámci středisek výchovné péče, sleduje spolupráci s rodinami dětí umístěných v zařízeních a se zařízeními, pravidelně kontroluje dodržování práv dětí umístěných v zařízeních, pomáhá dětem v zařízeních před jejich propuštěním, připravuje děti v zařízeních na vstup do života, ve spolupráci se zařízeními zajišťuje ubytování dětem opouštějícím zařízení, zaměstnání, spolupracuje se zařízeními při vyhledávání dětí vhodných pro náhradní rodinnou péči, provádí mezirezortní koordinaci v oblasti primární prevence, zajišťuje systém péče a vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami atp.

1.1.4 Ministerstvo zdravotnictví

Pod rezort Ministerstva zdravotnictví (MZ) spadají zařízení léčebně preventivní péče – kojenecké ústavy a dětské domovy pro děti do tří let věku. Dále se jedná zejména o praktické lékařství pro děti a dorost a sociální pediatrii. Do kompetence MZ dále patří prevence násilí na dětech, předcházení rizikovému chování mladistvých, užívání návykových látek u dětí a mládeže, prevence kriminality dětí a mladistvých, zdravé a bezpečné životní prostředí pro děti, odstranění nejhorších forem dětské práce, podpora rodin se zdravotně postiženými dětmi apod.

1.1.5 Ministerstvo vnitra

Činnost Ministerstva vnitra je významná z hlediska personálního zajištění sociálně-právní ochrany dětí – výkon sociálně-právní ochrany dětí je zajištěn v přenesené působnosti obecními a krajskými úřady, jejichž zaměstnanci jsou součástí veřejné správy České republiky.

Rezort vnitra se v rámci své působnosti zaměřuje na problematiku odhalování, vyšetřování a objasňování trestné činnosti dětí a páchané na dětech, na koncepční a metodickou činnost v oblasti prevence trestné činnosti dětí a páchané na dětech, na vytváření informačního systému včasné intervence, informačních systémů v oblasti prevence kriminality a problematiku dětí-cizinců bez doprovodu.

1.1 Soudy

Soudy mají v ochraně práv vždy speciální postavení, je tomu tak i v systému ochrany práv dětí. Některé kompetence patří soudu výlučně, například omezit rodičovskou zodpovědnost může pouze soud.

Soudy zahajují opatrovnická řízení (začínají řešit osud dítěte) buď z vlastního podnětu nebo na základě vnějšího podnětu nebo na něčí návrh. Podnět na zahájení řízení ve věci ochrany zájmu dítěte může k soudu podat kdokoliv. Návrh na zahájení řízení může podat stanovený okruh subjektů, vždy pro daný typ řízení. Návrh na osvojení musí například podat vždy budoucí osvojitel.

Velký podíl návrhů a podnětů směřujících k soudu zajišťuje obecní úřad obce s rozšířenou působností. Většinu podnětů i návrhů však mohou zároveň činit i jiné subjekty. Výjimkou je např. návrh na vydání předběžného opatření podle § 76a občanského soudního řádu, ke kterému je kompetentní pouze obecní úřad obce s rozšířenou působností – a to ten, na jehož území se dítě ohrožené na životě nachází.

Z opatření na ochranu dětí jsou to návrhy na zbavení, omezení nebo zrušení rodičovské zodpovědnosti, návrhy na nařízení, prodloužení nebo zrušení ústavní výchovy, návrh na vydání rozhodnutí o splnění nezájmu rodičů, v jehož důsledku není nutný souhlas rodičů s osvojením, a mnoho dalších.

Při rozhodování soud rozhoduje buď nejprve o předběžném opatření[2] a následně ve věci tzv. meritorním rozhodnutím. Nebo rozhoduje pouze rozhodnutím ve věci (meritorním rozhodnutím). V poměrech České republiky, kde jsou opatrovnické soudy, soudní znalci, sociální pracovníci a posudkoví lékaři tak přetíženi, jsou lhůty, ve kterých je dosahováno meritorních rozhodnutí, velmi dlouhé. Pokud jde o osudy dětí, v jejichž případě je nenahraditelný každý den, který musí strávit v nevhodném prostředí, má nástroj (institut) předběžného opatření obrovský význam. V tomto smyslu je však soud často vázán rozsahem návrhu, který obdrží. Například obdrží-li návrh na pěstounskou péči a jeho součástí není návrh na vydání předběžného opatření, soud předběžným opatřením rozhodnout nemůže.

Dalšími kritickými body soudních řízení jsou řešení složité místní příslušnosti, nestanovené lhůty pro rozhodnutí o odvolání proti předběžnému opatření, kdy navíc většinou ještě stojí samotné řízení ve věci u první instance a čeká se na vyřešení odvolání.

1.3 Orgány sociálně-právní ochrany dětí

Orgány sociálně-právní ochrany dětí a jejich kompetence jsou vymezeny v zákoně o sociálně‑právní ochraně dětí. Orgány sociálně-právní ochrany jsou:

- obecní úřady obcí s rozšířenou působností;

- obecní úřady;

- krajské úřady (v Praze Magistrát hl. města Prahy);

- Ministerstvo práce a sociálních věcí;

- Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí.

V praxi se můžeme setkat s výrazem OSPOD (orgán sociálně-právní ochrany dětí) a nejčastěji je myšleno příslušné oddělení sociálně-právní ochrany dětí obecního úřadu obce s rozšířenou působností, méně často příslušné oddělení sociálně-právní ochrany dětí krajského úřadu.

Sociálně-právní ochranu dětí dále také podle zákona o sociálně-právní ochraně dětí zajišťují obce v samostatné působnosti, kraje v samostatné působnosti, komise pro sociálně-právní ochranu dětí a další právnické a fyzické osoby, jsou-li výkonem sociálně-právní ochrany pověřeny. Tyto subjekty však plní pouze přesně stanovené kompetence, některé činnosti jsou jim zakázány.

Výkon péče o ohrožené děti v rámci státní správy a samosprávy

V sociální oblasti je výkon péče o ohrožené děti zajišťován kombinací aktivit státní správy a samosprávy, která působí jednak samostatně, jednak v přenesené působnosti.

Pro náhradní rodinnou péči jsou nejdůležitější kompetence obecního úřadu obce s rozšířenou působností a krajského úřadu, které oba tyto subjekty vykonávají v přenesené působnosti.

1.3.1 Obec

Kompetence obce v samostatné působnosti. Obecní úřad

vytváří předpoklady pro kulturní, sportovní, jinou zájmovou a vzdělávací činnost dětí (§ 10 odst. 2 zákona o SPO);
může zřizovat zařízení sociálně-právní ochrany (§ 39 zákona o SPO).

Kompetence obecního úřadu v přenesené působnosti. Obecní úřad v přenesené působnosti

je povinen (§ 10 odst. 1 zákona o SPO)

vyhledávat děti uvedené v § 6 odst. 1 zákona o SPO;
působit na rodiče, aby plnili povinnosti vyplývající z rodičovské odpovědnosti;
projednat s rodiči odstranění nedostatků ve výchově dítěte;
projednat s dítětem nedostatky v jeho chování;
sledovat, zda je na základě kontrolních oprávnění zamezováno v přístupu dětí do prostředí, které je z hlediska jejich vývoje a výchovy ohrožující;
poskytovat nebo zprostředkovat rodičům na jejich žádost poradenství při uplatňování nároků dítěte podle zvláštních právních předpisů;
oznámit obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností skutečnosti, které nasvědčují tomu, že jde o děti uvedené v § 6 odst. 1 zákona o SPO.

Rozhoduje (§ 13 odst. 1 zákona o SPO)

o opatřeních podle § 43 zákona o rodině (napomenutí, dohled, omezení), pokud tak neučinil soud, opis rozhodnutí zasílá obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností.

Sleduje (§ 13 odst. 2 zákona o SPO)

zda jsou dodržována opatření, o nichž rozhodl;
zda jsou dodržována opatření učiněná soudem, jestliže jej soud o to požádá.

Podává podněty soudu (§ 14 odst. 3 zákona o SPO)

k opatřením týkajícím se výchovy dětí, o podání podnětu soudu neprodleně uvědomí obecní úřad obce s rozšířenou působností.

Je povinen zajistit dítěti (§ 15 odst. 1 zákona o SPO)

které se ocitlo bez péče přiměřené jeho věku, zejména v důsledku úmrtí rodičů nebo jejich pobytu ve zdravotnickém zařízení, neodkladnou péči, při zajištění této péče zpravidla dá přednost příbuznému dítěti, o uvedeném opatření neprodleně uvědomí obecní úřad obce s rozšířenou působností.

Při péči o děti uvedené v § 6 odst. 1 zaměřuje pozornost (§ 32 odst. 1 zákona o SPO)

na využívání volného času těchto dětí;
na děti vyhledávající styky s fyzickými osobami nebo skupinami těchto osob požívajícími alkoholické nápoje nebo návykové látky nebo páchajícími trestnou činnost;
na dětí s projevy nesnášenlivosti a násilí;
na děti z rodin s nízkou sociální úrovní;

dále:

zabraňuje pronikání nepříznivých sociálních a výchovných vlivů mezi ostatní skupiny dětí;
nabízí dětem programy pro využití volného času se zřetelem k zájmům dětí a jejich možnostem;
spolupracuje se školami, pověřenými osobami, zájmovými sdruženími a dalšími subjekty.

Je povinen učinit opatření (§ 37 odst. 1 zákona o SPO)

k ochraně života a zdraví a zajistit uspokojování základních potřeb v nejnutnějším rozsahu včetně zdravotní péče dítěti-cizinci uvedenému v § 2 odst. 3 zákona;
o opatřeních uvědomí neprodleně obecní úřad obce s rozšířenou působností.

Vede spisovou dokumentaci (§ 54–57 zákona o SPO, Instrukce MPSV č. j. 21-12242/2000 ze dne 15. 3. 2000).

1.3.2 Obecní úřad obce s rozšířenou působností

Kompetence obecního úřadu obce s rozšířenou působností v přenesené působnosti. Obecní úřad obce s rozšířenou působností:

Plní kompetence obecního úřadu pro svoje území.

Je povinen zajišťovat preventivní činnost (§ 10 odst. 3 zákona o SPO)

sledovat nepříznivé vlivy působící na děti a zjišťovat příčiny jejich vzniku;
činit opatření k omezování působení nepříznivých vlivů na děti.

Je povinen zajišťovat poradenskou činnost (§ 11 odst. 1, 12 zákona o SPO)

pomáhat rodičům při řešení výchovných nebo jiných problémů souvisejících s péčí o dítě;
poskytovat nebo zprostředkovávat rodičům poradenství při výchově a vzdělávání dítěte a při péči o dítě zdravotně postižené;
pořádat v rámci poradenské činnosti přednášky a kurzy zaměřené na řešení výchovných, sociálních a jiných problémů souvisejících s péčí o dítě a jeho výchovu;
poskytovat osobám vhodným stát se osvojiteli nebo pěstouny poradenskou pomoc související s osvojením dítěte nebo svěřením dítěte do pěstounské péče, zejména v otázkách výchovy;
může uložit rodičům povinnost využít pomoc odborného poradenského zařízení, pokud rodiče:

– takovou pomoc dítěti nezajistili, ačkoliv takovou pomoc nezbytně potřebuje,

– nejsou schopni řešit problémy spojené s výchovou dítěte;

je povinen po umístění dítěte do zařízení poskytnout rodičům pomoc spočívající zejména v pomoci uspořádat rodinné poměry, které by umožnily návrat dítěte do rodiny.

Činí opatření na ochranu dětí (§ 14, 16, 17 zákona o SPO)

podává návrhy soudu:

na rozhodnutí o splnění podmínky osvojení spočívající v tom, že rodiče neprojevují zájem o své dítě;
na omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu;
na nařízení ústavní výchovy;
na prodloužení nebo zrušení ústavní výchovy;
na svěření dítěte do péče zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, na prodloužení doby trvání tohoto svěření a na zrušení rozhodnutí o svěření dítěte do tohoto zařízení;
na vydání předběžného opatření u dítěte, jež se ocitlo bez jakékoliv péče nebo jsou-li jeho život nebo příznivý vývoj vážně ohroženy či narušeny;
vykonává funkci opatrovníka a poručníka;
činí neodkladné úkony v zájmu dítěte a v jeho zastoupení v době, kdy není dítěti ustanoven poručník nebo dokud se neujme své funkce.

Při svěřování dítěte do výchovy jiných osob než rodičů (§ 19, 21 zákona o SPO)

rozhoduje o svěření dítěte do péče budoucích osvojitelů, je-li dítě v ústavu nebo v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc z rozhodnutí soudu nebo z vůle rodičů;
rozhoduje o svěření dítěte do péče fyzické osoby, která má zájem stát se pěstounem, je-li dítě v ústavu nebo v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc z rozhodnutí soudu nebo se souhlasem rodičů;
přijímá písemný souhlas rodiče k osvojení dítěte;
sleduje vývoj dětí, které byly svěřeny do péče jiných osob než rodičů;
vyhledává děti vhodné k osvojení nebo svěření do pěstounské péče, vede jejich spisovou dokumentaci a kopii zasílá krajskému úřadu;
vyhledává fyzické osoby vhodné stát se osvojiteli nebo pěstouny, vede jejich spisovou dokumentaci a kopii zasílá krajskému úřadu;
sleduje vývoj dětí, které byly svěřeny do péče jiných fyzických osob než rodičů.

Ve věcech výkonu ústavní a ochranné výchovy u dětí (§ 28–30, 12 zákona o SPO)

po právní moci rozhodnutí soudu o nařízení ústavní výchovy sjedná dobu a místo přijetí dítěte do příslušného zařízení pro výkon ústavní výchovy, přitom vyzve rodiče nebo jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte o předání dítěte ve stanoveném termínu do zařízení, popřípadě s jejich souhlasem může zabezpečit sám umístění dítěte;
nepodrobí-li se rodiče nebo jiné fyzické osoby odpovědné za výchovu dítěte rozhodnutí soudu, podá soudu návrh na výkon rozhodnutí;
pravidelně navštěvuje dítě a jeho rodiče, a to nejméně jednou za 3 měsíce;
sleduje dodržování práv dítěte v zařízení, a to zejména rozvoj duševních a tělesných schopností dětí, zda trvají důvody pro pobyt dítěte v zařízení a zjišťuje, jak se vyvíjejí vztahy mezi dětmi a jejich rodiči;
poskytuje rodiči pomoc spočívající zejména v pomoci uspořádat rodinné poměry, které by umožnily návrat dítěte do rodiny;
může povolit dítěti, kterému byla nařízena ústavní výchova, pobyt u rodičů nebo jiných fyzických osob, při vydávání písemného souhlasu s pobytem dítěte mimo ústav přihlíží zejména k rodinnému a sociálnímu prostředí, v němž bude dítě pobývat, při pobytu dítěte u jiných fyzických osob než rodičů, prarodičů nebo sourozenců posoudí jejich bezúhonnost.

Při péči o děti vyžadující zvýšenou pozornost (§ 32–34 zákona o SPO)

působí proti opakovaným poruchám v chování a jednání dětí, zvláště pachatelům trestné činnosti;
upozorňuje krajské úřady na potřebu pomáhat dětem, zejména propuštěným z ústavní, ochranné výchovy nebo výkonu trestu, při získávání možnosti pokračovat v další přípravě na povolání;
spolupracuje s úřady práce;
usměrňuje péči o tyto děti podle programů péče o problémové skupiny dětí zpracovaných státními orgány, obcemi, pověřenými osobami;
pomáhá dětem překonat problémy, které mohou vést k negativním projevům v jejich chování.

Je povinen v rámci sociálně-právní ochrany ve vztahu k cizině (§ 35a, 36 odst. 2 zákona o SPO)

vydat zákonnému zástupci dítěte potvrzení pro uplatňování nároku na výživné vůči povinné osobě žijící v cizině;
podílet se na zajišťování návratu dětí z ciziny bez doprovodu tak, že učiní opatření potřebná pro převzetí dítěte a současně sdělit zastupitelskému úřadu, kým bude dítě na území České republiky při návratu převzato, může též dohodnout, že dítě bude převzato v cizině.

Je povinen v rámci sociálně-právní ochrany ve zvláštních případech (§ 37 zákona o SPO)

činit po nahlášení OÚ o existenci dítěte-cizince bez jakékoliv péče či ohroženého na životě další nezbytná opatření směřující k jeho ochraně a neprodleně uvědomit zastupitelský úřad státu, jehož je dítě občanem;

nezbytnými opatřeními, která činí, jsou:

podání návrhu na nařízení předběžného opatření;
podání návrhu na ustanovení poručníka nebo opatrovníka dítěte;
podání návrhu na ústavní výchovu dítěte;
zprostředkování umístění dítěte v azylovém zařízení.

1.3.3 Krajský úřad

Kompetence krajských úřadů

Krajský úřad:

Je povinen zajišťovat

přípravu fyzických osob vhodných stát se osvojiteli nebo pěstouny k přijetí dítěte do rodiny a poskytuje těmto osobám poradenskou pomoc související s osvojením dítěte nebo svěřením dítěte do pěstounské péče včetně speciální přípravy k přijetí dítěte pěstounem na přechodnou dobu;
osvojitelům nebo pěstounům poradenskou pomoc související s osvojením dítěte nebo svěřením dítěte do pěstounské péče, zejména v otázkách výchovy.

Může zajišťovat

přípravu a poradenskou pomoc také v případech poručenství, jestliže poručník o dítě osobně pečuje, nebo v případech svěření dítěte do výchovy podle § 45 zákona o rodině.

Je povinen alespoň jednou v roce zabezpečit konzultace o výkonu pěstounské péče. Konzultací se kromě odborníků na řešení výchovných a sociálních problémů zúčastňují také pěstouni, kteří mají trvalý pobyt na území kraje, konzultací se mohou zúčastnit též děti svěřené těmto pěstounům do pěstounské péče a další fyzické osoby, které tvoří s pěstounem domácnost.

Podává soudu vyjádření v řízení o svěření dítěte do pěstounské péče nebo o osvojení dítěte, jestliže zprostředkoval svěření dítěte do pěstounské péče nebo osvojení dítěte.

Zajišťuje zprostředkování osvojení a svěření dítěte do pěstounské péče v České republice.

Vede pro účely zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče evidenci dětí, pro které je vhodné osvojení nebo svěření do pěstounské péče (dále jen „evidence dětí“).

Vede pro účely zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče evidenci žadatelů vhodných stát se osvojiteli nebo pěstouny (dále jen „evidence žadatelů“).

Vyhledává pro účely zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče pro děti vedené v evidenci tohoto krajského úřadu žadatele z evidence žadatelů vedené tímto krajským úřadem a z evidence žadatelů vedené ministerstvem. Krajský úřad při zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče přihlíží k doporučení poradního sboru.

Zjistí-li krajský úřad, že v evidenci žadatelů, kterou vede, nebo v evidenci žadatelů, kterou vede ministerstvo práce a sociálních věcí, je zařazen žadatel vhodný stát se osvojitelem nebo pěstounem dítěte, které je v evidenci dětí vedené tímto krajským úřadem, oznámí písemně tuto skutečnost neprodleně:

a) žadateli;

b) zřizovateli zařízení pro výkon pěstounské péče, podala-li žádost o zařazení do evidence žadatelů o zprostředkování pěstounské péče fyzická osoba, která vykonává pěstounskou péči v zařízení pro výkon pěstounské péče;

c) ministerstvu, jde-li o žadatele vedeného v evidenci žadatelů ministerstva;

d) Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí, jde-li o žadatele, který je i v evidenci vedené tímto úřadem;

e) obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností.

Krajský úřad může dávat ministerstvu podněty ke zprostředkování osvojení nebo pěstounské péče i v případech, kdy jde o děti, které jsou v evidenci dětí vedené ministerstvem. Ministerstvo je povinno se těmito podněty zabývat. Obdobné oprávnění má krajský úřad ve vztahu k Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí.

1.3.4 Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí (ÚMPOD)

Agenda sociálně-právní ochrany dětí ve vztahu k cizině. Role Úřadu jako ústředního orgánu tak spočívá v zastupování České republiky navenek v rámci mezinárodních úmluv. Specifická činnost Úřadu zahrnuje vymáhání výživného do a z ciziny, zajišťování aktivit spojených s mezinárodním osvojením a občanskoprávními aspekty mezinárodních únosů dětí. Agenda Úřadu je úzce propojena s činností Ministerstva práce a sociálních věcí a dalších orgánů sociálně-právní ochrany dětí: v oblasti mezinárodního osvojení jsou Úřadu postupovány Ministerstvem práce a sociálních věcí spisy dětí a žadatelů vhodných pro mezinárodní zprostředkování osvojení, v rámci mezinárodních únosů dětí je opatrovníkem dítěte v některých případech ustanoven orgán sociálně-právní ochrany dětí na úrovni obecního úřadu obce s rozšířenou působností.

1.3.5 Výkon péče o ohrožené děti v rámci nestátního sektoru

Zákon o SPO dává možnost, aby i nestátní subjekty (nadace, občanská sdružení, obecně prospěšné společnosti, církve a další právnické a fyzické osoby) na základě pověření vydaného krajským úřadem nebo Magistrátem hl. m. Prahy plnily určité úkoly v sociálně‑právní ochraně dětí, přičemž tyto činnosti zákon o SPO přímo vymezuje. Pověřené osoby nejsou orgány sociálně-právní ochrany.

Fyzické a právnické osoby (nejčastěji to jsou v praxi neziskové organizace) mohou sociálně‑právní ochranu poskytovat na základě rozhodnutí o pověření a v rozsahu, který zákon o SPO umožňuje a který je ve vztahu ke konkrétní pověřené osobě blíže vymezen v rozhodnutí o udělení pověření.

Pověřené osoby nemohou být pověřeny výkonem jiných činností, než jsou vymezeny v zákoně o SPO, a jsou oprávněny poskytovat sociálně-právní ochranu pouze v rozsahu, který je uveden v rozhodnutí o vydání pověření.

O pověření k výkonu sociálně-právní ochrany rozhoduje krajský úřad, jehož místní příslušnost se řídí místem trvalého pobytu nebo místem sídla žadatele o vydání pověření.

Činnosti osob pověřených výkonem sociálně-právní ochrany dětí

Obsahem pověření k výkonu sociálně-právní ochrany dětí může být oprávnění:

vyhledávat děti, na které se sociálně-právní ochrana zaměřuje,
pomáhat rodičům při řešení výchovných nebo jiných problémů souvisejících s péčí o dítě,
poskytovat nebo zprostředkovávat rodičům poradenství při výchově a vzdělávání dítěte a při péči o dítě zdravotně postižené a pořádat v rámci poradenské činnosti přednášky a kurzy zaměřené na řešení výchovných, sociálních a jiných problémů souvisejících s péčí o dítě a jeho výchovou;
vykonávat činnost zaměřenou na ochranu dětí před škodlivými vlivy a předcházení jejich vzniku;
zřizovat zařízení sociálně-právní ochrany;
poskytovat pěstounům v zařízení, jehož jsou zřizovateli, výchovnou a poradenskou péči při výkonu pěstounské péče a sledovat výkon pěstounské péče;
převzít zajišťování přípravy fyzických osob vhodných stát se osvojiteli nebo pěstouny k přijetí dítěte do rodiny, kterou jinak zajišťuje krajský úřad;
navrhovat obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností fyzické osoby vhodné stát se pěstouny v zařízení;
vyhledávat fyzické osoby vhodné stát se osvojiteli nebo pěstouny a oznamovat je obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností;
vyhledávat děti vhodné k osvojení nebo ke svěření do pěstounské péče a oznamovat je obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností;
poskytovat fyzickým osobám vhodným stát se osvojiteli nebo pěstouny a osvojitelům nebo pěstounům poradenskou pomoc související s osvojením dítěte nebo svěřením dítěte do pěstounské péče.

[1] http://www.mpsv.cz/files/clanky/9555/Narodni_akcni_plan.pdf

[2] Před zahájením řízení může předseda senátu nařídit předběžné opatření, je-li třeba, aby zatímně byly upraveny poměry účastníků nebo je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen.